Jsem obyčejná holka z vesnice,bydlela jsem se svými rodiči, bratrem, babičkou a dědou v rodinném domku. Žili jsme si spokojený život a nic nám nechybělo.

Měli jsme vše co jsme potřebovaly ke spokojenému životu. Děda nám vždy o víkendu vyprávěl příběhy z jeho mládí a ze života. Bavili jsme se o všem možném i o penězích, že se peníze vydělávají prací.

Ale také o tom, že někteří musí tvrdě pracovat , aby si peníze vydělali. Děda nám říkal, když si člověk vydělá peníze, tak by se s nimi měl naučit zacházet, tak aby všechny peníze neutratil, ale nějakou částku z vydělaných peněz si schoval na horší časy.

 Když jsme se jedou bavily o vydělávání peněz tak děda řekl větu, která se mi vryla už v té době do paměti a ta zní.

 Není umění vydělat peníze ty  vydělá každý komu se chce pracovat, ale je umění udělat z 1 koruny 2 koruny, nejlépe 3 koruny. 

 

Jak to ale udělat s těmi penězi to jsem pochopila až jsem se vdala.

Jak to, ale udělat s těmi penězi, to jsem pochopila až jsem se vdala. Založily jsme si s mým manželem rodinu a žili si dobře až do určité doby, kdy se vše změnilo.

Manžel pracoval na šachtě a já se starala o dcery a domácnost, měla jsem také práci domů. Vyráběla jsem různé drobné díly na pračky. Manžel chodíval za kamarády do hospody na pivo a na kulečník, ze začátku to bylo v pohodě jednou za týden.

Po určité době, ale začal chodit do hospody čím dál častěji utrácel čím dál více peněz a přestal se zajímat o dcery a rodinu. Začaly hádky k vůli penězům a také psychické a fyzické útoky z jeho strany na mne a na dcery. 

Přestal mi dávat peníze a vůbec se nezajímal o dcery co potřebují a zda mají co jíst, bylo to šílené. Takový život jsem si nepředstavovala.

Mezi tím dcery dorostly a ty nejstarší už se raději odstěhovaly z domu a já zůstala s tou nejmladší. Naskytla se mi příležitost odstěhovat se do Ostravy, tak jsem tu příležitost využila a odstěhovala se i s dcerou.

Rozvedla jsem se a odstěhovala.

Konečně jsme měli klid, ale zase jsme se musely naučit žít v paneláku a ve velkém městě, kde jsme nikoho neznaly. Postupně mi začali docházet peníze,které jsem měla našetřené, než jsem si našla práci.

Žily jsme si dobře a mi pořád vrtala v hlavě ta věta, kterou mi řekl můj děda o tom jak zacházet s penězi. Začala jsem se zajímat o investice a zhodnocování peněz a i přesto ,že mi zbývalo málo peněz, které bych mohla zhodnotit a nebo investovat, jsem nějaké peníze odložila.

Postupně jsem si začala odkládat peníze.

Někdy to bylo 200 kč a jindy 500 kč. Já jsem ovšem chtěla i takto malé částky zhodnocovat, tak aby mi peníze začaly dělat peníze.

Jak to tak bývá, když už jsem si myslela, že bude dobře ozvali se exekutoři. Přišly jsme o rodinný dům a vlastně o vše a ještě zůstali velké dluhy.

Po poradě s paní, která se zabývala insolvencí jsem nakonec šla do insolvence. Soud mi insolvenci schválil na 5 let, byla jsem ráda,že se zbavím dluhů.

To jsem ovšem nevěděla, jak to bude probíhat, že mi budou z příjmu strhávat většinu peněz a nechají mi takzvanou nezabavitelnou částku na zaplacení energii a na živobytí.

Těch 5 let v insolvenci to bylo šílené, člověk si nesmí přivydělat, protože veškeré příjmy se musí dokládat insolvenčnímu správci, jinak by mi mohl soud zrušit insolvenci a dluhy mi vzrostly o úroky.

Nezbylo nic jiného než zatnout zuby a vydržet to, ale já jsem i s dcerou byla zvyklá vyžít s malými penězi. Splatila jsem dluhy co se týkali mého bývalého manžela, neboť jsme měli spolu rodinný dům jako majitelé.

Insolvenci jsme uspěšně splatila a nyní jsem bez dluhů. Už nikdy bych si nevzala nic na splátky ani na půjčku, neboť člověk nikdy neví co se může stát, že může onemocnět nebo být propuštěn z  práce a nebude mít na zaplacení závazků.

Konečně jsem se mohla zajímat, jak peníze fungují.

V té době jsem se seznámila s nyní již bývalým kolegou se kterým jsem spolupracovala v oblasti poskytování úvěrů a hypoték, ale také jsme pomáhali klientům s investováním.

Postupně jsem získávala informace ,jak peníze investovat a také jsem začala chápat, jak peníze fungují.

Informace které jsem získala jsem také hned použila se svými penězi, měla jsem velkou radost, že jsem se naučila jak zacházet s penězi, tak aby mi peníze dělali peníze i po malých částkách.

 

Po určité době jsem si našla hodného přítele se kterým jsme si koupily menší rodinný domek, chováme drůbež, husy, kačeny a máme spolu hezký život a postupně si plníme naše sny a přání.

Peníze nadále investujeme, tak aby nám peníze dělali peníze.